Právě jsme se vrátili z Kefalonie. Ostrov nás velmi zaujal. Ubytováni jsme byli po 11 dni v Porosu, ale projezdili jsme celý ostrov. Na rozdíl od Kréty je to výrazně zelený ostrov, velmi členěný a překvapující na každém kroku. Je tam také mnoho vyprahlých míst, ale převaha zeleně je až zarážející. A v nejvyšších partiích rostou porosty jedle kefalonské -což je endemit. Na ostrově je mnoho jeskyní velkých turistických i malých ukrytých, kde se nachází spousta archeologických nálezů, což jsme se i sami přesvědčili.
Zemětřesení je zde velmi časté, ale nepostřehnutelné. Zaregistrovali jsme jeden miniaturní otřes. Pohromou zde byl rok 1953. Není se prý čeho bát.
Moře se nám sice více líbilo na Chalkidiki v odlehlém Sarti, kde bylo moře teplejší, lagunovité a bohatší na podmořský život, ale i zde bylo krásné. Na Kefalonii jsem se setkali s mnoha murénami, hnědé barvy. Na Krétě si zase vzpomínám na žluté, s hrozivě polikající ozubenou tlamou. Ale pobřeží a hory na Kefalonii jsou bezkonkurenční, navozující nám až představu kolumbijského pobřeží. Ale těžko Kefalonii popsat, protože je velmi členitá. Pláže od písčitých, přes štěrkové, oblázkové i kamenité, k malebným a divokým srázům a útesům. Některé scenérie pláží jsou jediněčné a slavné, nejen z filmu Mandolína kapitána Corelliho, jako je napříklat Andisamos beach nebo Myrtos beach. Památky na ostrově nejsou pompézní, ale jsou časté a krásné. Římské podlahové mozaiky, mykénské hrobky... Chybí nám nyní v Česku zoufale procházky voňavými keřovými a klidně i trnitými porosty, za zvuku cikád, cinkání kozích zvonků a otvírajícími se výhledy do krajiny.... neměli jsme tam asi jezdit... ale snad si zvykneme. Díky Bohu za možnost pobýt na tomto krásném ostrově.