Za zhlédnutí určitě stojí Asklepion, známý též jako Hippokratova nemocnice, vstupné bylo letos myslím 4 Euro, ale opravdu stojí za to. Též stojí za to pokud vlastníte ISIC kartu se zeptat zda není sleva-byli jsme loni s dcerami na Rhodu a díky jedné hodné paní pokladní měly vstup na většinu památek zadarmo.
Opuštěná vesnice Pyli má opravdu své genius loci, docela snadno se dá vyšplhat i na vedle stojící tvrz, byť vypadá že je hrozně vysoko. A nezapomenutelný zážitek je pokud přijdete kvečeru a uvidíte jak to říct-baču na motorce 125 jak shání velké stádo koz a žene je domů.
Tvrz v Andimachii se nám zdála rozlehlejší než ta v samotném Kosu a ani se tam neplatí žádné vstupné. Je to samozřejmě mohutná rozvalina, najdete tam dva kostelíky a poměrně zachovalé hradby.Myslím že také není johanitská ale byzantská.A všude pod ní zase kozy. Jen nelezte na záchodky-z doby rozkvětu tam zbyly dost děsné věci. Je tam i krásný rozhled.
Tvrzí je na Kosu několik a všechny poměrně rozsáhlé.Na samotném Kosu se též platí vstup do tvrze tuším 3 nebo 4 Eura.
Zajímavá je ještě v hl. městě Kosu západní vykopávková oblast-též bez vstupného, docela rozsáhlá a naproti divadlo. V oblasti jsou odkryty místy nádherné mozaiky na podlahách některých objektů, v římských lázních ji uvidíte okénkem ze strany. Do divadla pokud chcete i do útrob a na výstavku jak to kdysi vypadalo musíte dorazit přes den.Po 19 té večer je otevřen jen vnějšek-vlevo je zakrytá též nádherná mozaika ale není přístupná, jen částečně viditelná.
Za návštěvu stojí také termální pramen v Agios Fokas kousek od Psalidi.Už cesta dolů mezi skalami je romantická. Pramen má opravdu 50stupňů, takže u jeho ústí to vydrží jen Rusové.
Ale žádné moderní lázně nečekejte. Je to nádrž zbudovaná z navalených balvanů, poměrně malá-nejlepší navštěvovat brzy ráno-je ale odliv takže se voda z moře tolik nemísí s pramenem a je opravdu horká.
Naopak mlýn tolik prezentovaný je zavřený, funguje jen malé muzeum přes ulici, je pěkné ale opravdu pidi.
Zajímala mně ještě hodně římská vila, odkrytá údajně při zemětřesení v roce 1933 a restaurovaná italskými architekty v hl.městě.Ale je údajně otevřená do 14.30, ale i když jsme jeli okolo dřív, vypadala nedobytně. Údajně jsou uvnitř též krásné mozaiky.
Za zmínku stojí v hl. městě ještě tržnice-Agora-prodávají tu ovoce, koření, zeleninu, výrobky z oliv, med atd. a archeologické muzeum, je ale mrňavé a obsahuje většinou bezhlavé sochy.
Naopak nás nezaujalo solné jezero- nebylo ač byl skoro červenec ještě vyschlé, a ani opuštěný klášter Agios Ioannis Dymianis. Jeli jsme se na něj podívat přes celý ostrov a ani nevíme jestli jsme ho opravdu našli-chybí totiž jakkákoliv cedule, jen kamenná v řečtině. Výhled je tam ovšem nádherný, A cesta tam opravdu dobrodružná-kdo to znáte na neobydleném konci Hvaru tak něco podobného.
Když to shrnu tak na tak malý ostrov spousta věcí k vidění-na západním pobřeží pláže písečné a ta v Marmari opravdu teplá, u Psalidi čili na severním spíše oblázkové. Paradise Beach nás zas až tolik nenadchla, slunečník jeden vedle druhého. Ale strašně dlouho se stačí-pro děti výborné.
Doporučuji jet ale spíše poblíž hlav. města a podnikat výlety na půjčeném kole, autě, bugině, čtyřkolce nebo skútru. Zbytek ostrova jsou taková spíš letoviska bez ničeho.
Ani jsme nestihli horskou vesnici Zia a lesík kde jsou pávi. Tak snad příště.